V naší "poslední" moderní době je velkým zvykem mluvit o svobodě, o překročení hranic "dogmat", zničení okovů dědictví minulosti, ale Vy navzdory slovům přicházíte do již hotového "dogmatického" světa, ve kterém budete jen figurkou na šachovnici ve hře, kterou rozhodně nebudete řídit.

Narodíte se do svázaného, zotročeného světa, kde Vám lidé předají své "vlastní" pravdivé pojetí, svojí hotovou vizi světa, kterou zdědili také oni. Přicházíte možná s nevinnou tváří, ale brzy Vás zahrnou pocity, co smíte, co nesmíte, co je třeba přijímat, co odmítat. V každé zemi, v každém národě, v každé rodině jste zahrnováni "jiným" správným pohledem na věci kolem Vás. Je neustále zdůrazňováno, že svět má své "dějiny", svá náboženství a filosofie a tento destruktivní tanec pro člověka začíná od dětství. Ať se ocitnete v jakémkoliv prostředí, budete dostávat dávky "pravdy" ve velkých porcích, tyto pravdy budou většinou žít svým vlastním životem, monotóně předáváné z generace na generaci.

Je pravdou, že si generace lidí předávali a budou dál předávát množství polopravd a lží, tisíce dogmat zapsaných v posvátných knihách náboženského, politického a vědeckého poznání jen ze zvyku, jen z laciného důvodu, že to tak dělaly generace před nimi a moudrost předků je zkrátka "dobrou" cestou i pro nově "příchozí". Situace je vážná, kritická, není cesty zpět, svět "žije" ze zvyku.

Pokud budete mít ale trochu čistého štěstí, tak se jednoho dne můžete probudit a prohlédnout lidskou maškarádu, divadlo prapodivných názorů, o kterých se nesmí přemýšlet, dogmata zakotvená a předávaná z generace na generaci. Postupně Vám dojde, že slova mají pro každého jiný význam, že světem vládne těžké předstírání, ochutnáte také svoji dávku frází, kterou Vám předají ve "škole života". Zní to zvláštně, ale slova nedokáží předat pro každého člověka stejný význam, každá myšlenka, která je vyslovena člověkem, je jen "subjektivním" vyjádřením vnitřní pravdy, podložená vnitřním postojem, vzniká za určitých podmínek. Pokud se ale "čistou náhodou" shodne víc lidí na "jedné" pravdě, stává se tato základem pro více jedinců a je postupně přijata, nárok na reklamaci subjektivních pravd je ale pro další generaci těžké přijmout, dědíme přece moudrost předků.

Po probuzení je vše jinak, přichází znechucení nad zjednodušenými odpovědmi na složité otázky, toto období pro nás začíná prvními zkouškami na prahu "dospělosti". Stále máme chuť ptát se na nové věci, stále máme chuť vědět, proč se na složité otázky dávají zjednodušené odpovědi, proč se nám nikdo nechce věnovat a raději jsme odkazováni na "slovníky, encyklopedie, staré knihy "staleté" moudrosti, na učitele ve škole, na moudré osoby z našeho okolí, příbuzné a nejbližší". Ti všichni by měli vědět, knihy by měli obsahovat vše, moudrost předků nás musí "něco" naučit. Jsme přesvědčováni, že všechny zkušenosti již před námi "někdo" měl, že na stejné otázky se už před námi "někdo" ptal a nic "originálního" již není možné prožít. Život člověka je přece recyklací předchozích lidských životů, život člověka se dá přesně nadefinovat do "životních" okruhů, do uzavřených a předepsaných pořádků. Vše je dle "dogmatu" přece "opakováním" téhož.

V určité "životní" fázi se ale musíte naučit rozhodovat, můžete se samozřejmě rozhodnout "usnout" v předepsaném postoji do světa, který se řádně přichystal na Váš příchod a zabydlet se v něm. Třeba přijmout celou podivnou směs rozporů, přetvářky, zavřít oči, číst encyklopedii světa, přijmout starý a ucelený "pořádek", usadit se, svoji duši uvést slavnostně do soukolí "reality". Už budete přece součástí, najdete si "své" dogmatické postoje ve víře, náboženství, různých -ismů, v politice, v rodinných hodnotách, v politické vyzrálosti, v usazenosti v tomto "reálném" světě. Budete pracovat pro "dobro" společnosti tím, že budete pracovat pro "ukojení" svých potřeb, budete studovat "pravdy" a vytvářet "nové hodnoty" pro lepší svět Vašich budoucích dětí, zjednodušeně se zařadíte. Zamícháte kartami života, třeba si vyberete "originální" cestu mimo společnost, stanete se podivíny, najdete si svůj svět, zařadíte se mezi svoji "subkulturu" a schováte se tam s vírou v lepší časy? V tomto "zajetí" Vám hezky uplyne čas až do důchodu a smrti.

Dobré je vědět, že ale také nemusíte zahazovat svoji vědomou touhu po smysluplných odpovědích na složité otázky. Můžete se také stát bojovníky proti zjednodušení, můžete hledat hluboko skryté "těžké" odpovědi napříč životem. Můžete chybovat, vracet se zpátky, bloudit, napravovat "přehmaty" a tím se zbavovat každého otroctví, do kterého Vás bude chtít nějaký tyran "násilím" dotlačit. Můžete zpochybňovat zaběhnutý řád světa, můžete se mu vědomě postavit, vybírat z polopravd kousek po kousku pravdu a skládat ji do zajímavé mozaiky bojovníkova života. A pak začít třeba znovu, jít po jiné cestě a nezastavit se až do své "smrti". Jenže pokud půjdete touto cestou, nakonec uniknete pohledu Orla střežícího Váš nezachytitelný život. Na této cestě "musíte" zpřetrhat pouta spojení s tímto světem, "nevěnovat" přílišnou pozornost "starostem" každodenního života. Jste sice jeho součástí, "fungujete" v něm, ale nepatříte do něj. Nesdílíte stejné starosti a zájmy s lidmi, kteří jdou cestou "životem ve spánku". Nestaráte se o svoji "sebereflexi", nemůžete se už vědomě spoutávat do pavoučí sítě "sociálních" vztahů a "umělých" problémů svazující "moudré" a "rozumné".

Co lze sdílet s těmi, kteří se "zapoměli" vydat na další cestu? Lidství? Obsah tohoto slova je také pro každého subjektivní.

Ve skutečnost s nikým nic nesdílíme, hrajeme si jenom s neskutečným a umělým odrazem skutečnosti. Co bude ve Vašem životě na této "cestě" důležité? Především počítat život na hodiny, protože co do intenzity může "bojovník" za hodinu prožít tolik, jako za normální život. Stezka bojovníka je nebezpečná tím, že je přímo opačná životním situacím moderního člověka, nelze sdílet stejnou "nudu" a "fungování". Bojovníci žijí po boku smrti a právě z poznání, že smrt je stále s nimi, čerpají odvahu postavit se čemukoli.


Cybervlk - Josef Šédl
http://www.cybervlk.net/


Dodatek autora:
Některé věty se mohou "zkušeným" bojovníkům zdát povědomé, někde jste je už asi slyšeli a věřte, že máte pravdu. Netajím se svojí inspirací v článcích na webu http://www.matrix-neo.cz, některé věty zasazuji do kontextu svého článku.